Renesanční měšťanský dům v centru Trnavy dostal druhou šanci a jeho část dnes slouží jako apartmány k ubytování. Díky citlivé rekonstrukci se v nich podařilo zachovat historické prvky, k nimž mladí majitelé přidali špetku současnosti a stylové zařízení.
Jak se vlastně mladí lidé dostali k historickým apartmánům? „Dům léta vlastnila naše rodina – naše máma a její tři sourozenci. Po jejich vyplacení jsme se se sestrou stali majiteli a najednou jsme měli volné ruce při renovaci. Práce na domě však bylo tolik, že jsme pomalu nevěděli, do čeho se pustit dřív,“ začíná své vyprávění Peter Selecký. Čerští majitelé museli při úpravách starého domu každý den čelit mnoha komplikacím, ale neodradilo je to.
Právě naopak. Postupně se chopili náročné, ale o to citlivější rekonstrukce. A se všemi problémy si nakonec poradili. Podle Petra byla v kritickém stavu zejména střecha. „Podařilo se nám ji udělat za velmi dobrou cenu, takže nám zbyly nějaké peníze, které jsme chtěli okamžitě vložit do domu,“ vzpomíná na začátky, které nebyly jednoduché.
Prostory v patře domu byly dříve ve velmi špatném stavu. Zdroj: Livia Vargovčáková a Gabina Weissová
Dům z roku 1620 totiž patří mezi nejvýznamnější památky měšťanské architektury v Trnavě a od roku 2010 také mezi národní kulturní památky. Při rekonstrukčních pracích bylo proto třeba neustále přihlížet k historické hodnotě stavby.
Každý detail jsme vybírali s citem a láskou k historii.
Peter, majitel
V době, kdy s úpravami začaly, byla spodní část domu již částečně zrekonstruována a pronajaté prostory fungovaly. „Rozhodli jsme se proto, že zrenovujeme patro, i když na začátku jsme neměli konkrétní představu o apartmánech,“ přiznává Petrova manželka Naďa, které toto místo okamžitě učarovalo. K penězům, které zvýšily z opravy střechy, si však musely vyřídit další úvěr a bylo třeba přizvat i odborníka.
Apartmány v renesančním měšťanském domě v centru Trnavy
Svůj nový příběh píší dnes díky šikovným rukám mistrů i stará okna – většinou jde o přesné repliky, tři z nich v barokním stylu jsou však původní a zrestaurované.
Do dalších prací se pustili spolu s architektem Martinem Danákem. Bez architekta by se nepohnuli nejen proto, že šlo o historický objekt a prostory v patře byly ve velmi špatném stavu. Chyběly zde i rozvody. Výzvou byla zejména kanalizace, jejíž pravidla určovala klenby pod podlahou. „Postupně jsme začali řešit dispozice jednotlivých apartmánů, umístění koupelen a tak dále. Všechno bylo přitom podmíněno spodními klenbami, které omezovaly možnosti vedení kanalizace. Tím byla totiž výrazně limitována poloha koupelen,“ vysvětluje Peter.
Toto byla láska na první pohled. Prosklené paravány sice nemají z historického hlediska velkou hodnotu, ale my jsme od začátku věděli, že je pro jejich krásu zachováme.
Naďa, majitelka
Pokud se pustíte do renovace 400letých prostor, čeká vás doslova sprška výzev. Ne jedna ani dvě či tři. Vyřešíte jeden problém a přijde další, s každým novým dnem čelíte nové otázce a novým překvapením. „Největší výzva nebyla jen jedna. Při myšlence zachovat co nejvíce, zrestaurovat maximum, byla naše rekonstrukce spíše každodenní výzvou,“ říká jeden z majitelů.
Apartmány v renesančním měšťanském domě v centru Trnavy
Starý dům si to žádal – pokud chtěli zachovat nejen to, co bylo nezbytné, museli přizvat na pomoc i restaurátora. Zlaté ručičky Roba Lukačoviče a jeho práci nejen na stropech, ale také na interiérových dveřích, schodech a kamenných portálech si majitelé neumějí vynachválit. Zdroj: Livia Vargovčáková a Gabina Weissová
Každému detailu v domě totiž věnovali pozornost, a pokud se dal zachránit, neváhali. Plné ruce práce měly také s původními podlahami, které se jim podařilo zachovat. „Kus po kusu jsme je rozebrali a přenesli na druhou stranu domu, kde se zpracovávali. Museli jsme totiž vynést také množství zásypového materiálu, který byl pod starou podlahou.
