Člověk se řítí, jen jeho fyzická schránka ještě stojí, ukazuje film Jednotka intenzivního života.
Doktorka Kateřina Rusinová hledí upřeně do očí svého pacienta. Ptá se, co je pro něj právě teď důležité, a zjišťuje, z jakého hodnotového nastavení vycházejí jeho touhy.
Poslouchá s porozuměním a klidem. Vnímá a vyhodnocuje každé jeho slovo, aby mu uměla pomoci.
Možnost, že ho vyléčí, je vyloučena. Ale může mu pomoci odejít.
V úvodních titulcích filmů se někdy uvádí, že jakákoli podobnost se skutečnými osobami je čistě náhodná. V případě dokumentárního filmu Jednotka intenzivního života, který vznikl na paliativním oddělení pražské nemocnice na Karlově náměstí, je tomu přesně naopak.
